Doporučený postup pro sestavování PC a při seznamování se s počítačem

Předškolní věk:
Počítač slouží jako alternativa k základní smyslové a rozumové výchově, ale klienti pro své postižení nezvládají ovládání počítače běžnými způsoby (myš, klávesnice).

V případě těžkého tělesného postižení doporučujeme zjednodušené ovládání pomocí externích velkoplošných spínačů, které lze k počítači připojit přes rozhraní (interface). Velmi vhodná (i levnější) varianta je použití adaptované myši se dvěma velkoplošnými tlačítky. Při tomto zjednodušeném ovládání je nutné používat jen ty programy, které umožňují ovládání jednou případně dvěma klávesami.

Další možnost (například v případě mentálního postižení) je využití dotekových monitorů, pomocí kterých lze programy ovládat přímo dotykem na obrazovku (koordinace oko ruka) a nejsou potřeba žádné další ovládací prvky. Dotekovým monitorem lze ovládat všechny programy a situace, které lze ovládat myší. Dotekový monitor je většinou nevhodný pro tělesně postižené.

Lze využít i dalších doplňkových zařízení: BigTrack ("obrácená myš" ovladatelná celou dlaní), případně dalších speciálních myší. Vhodné je i použití ErgoRestu (předloketní opěrky pro fixaci ruky), hlavových ukazovátek atp.

Školní věk a dospělí:
Počítač slouží jako nezbytné pomůcka umožňující vzdělání klientům, případně jako nástroj pro alternativní komunikaci.

V případě těžkého tělesného postižení lze opět použít ovládání počítače externími spínači ve spojení s vhodným adaptérem. V tomto případě je ale opět nutné vybírat vhodné programy, které splňují zásady zjednodušeného ovládání a zároveň i didaktické potřeby.

Ovládání počítače (především psaní) pomocí speciálních velkoplošných klávesnic. A speciáních polohovacích zařízení (speciální myši).

Doporučený postup při seznamování se s počítačem:

1. Fáze – "Co počítač umí"
Seznamování s počítačem bez jakéhokoliv výkladu- je vhodné pustit film,písničku, prohlížet obrázky, fotografie z výletu… Tuto fázi není nutné uskutečňovat individuálně - lze ji provádět i v menší skupině dětí.

2.Fáze – "Pasivní sledování"
Ve druhé fázi je již možné dětem předvést výukový software. Pedagog přitom nepřetržitě doprovází svou činnost návodnými větami – "Teď si zapneme počítač, teď obrazovku, teď si vytiskneme obrázek, ale ještě předtím musíme pustit tiskárnu." Také tuto fázi není nutné uskutečňovat individuálně - lze ji provádět i v menší skupině dětí.

3.Fáze – "Chceš si to zkusit"
Práce samotných žáků – měli by mít možnost zvolit si činnost, která je zaujala. Učitel nejdříve zkoumá co je žák schopen zvládnout sám. Teprve v případě, že neví – velmi pomalu potřebný úkon předvede. Vzápětí si vše nechá od žáka ukázat, v případě nutnosti vše zopakuje. Dokud žák daný úkon nezvládne, je nutná neustálá asistence pedagoga. Pokud je u počítače více dětí - ostatní pouze sledují. Nedopusťte, aby počítač ovládali všechny najednou! Daný úkol musí dítě zvládnout samo či s dopomocí a teprve potom může zkusit něco jiného. V této fázi je žádoucí pouze kladné hodnocení. Tuto fázi je nezbytné provádět individuálně.

4.Fáze – "Ukaž, jak to zvládneš"
Samostatné řešení úkolů zadaných pedagogem. Je možné aktivovat hodnocení v jednotlivých programech. Pokud programy hodnocení neobsahují – hodnotit slovně.

Není možné stanovit časové dotace jednotlivých fází. Závisí to na individuálních schopnostech žáka a situaci v třídním kolektivu.

Rovněž není možné stanovit ani odhadnout jakou fázi zvládne žák se závažnější vadou.

Cílem ovšem musí vždy být, aby žák vnímal počítač jako pracovní nástroj, aby to pro něj nebyla pouze herní konzole.

Důležitou podmínkou pro kvalitní zavedení tohoto typu výuky je poučený pedagog!!!